Tisíc podob život mívá [17022017]

17. února 2017 v 15:07 | Tucka |  Úvahy | Aneb zvracení do blogu
... kdo ho chce znát ať se dívá... la la la la lá lá!

No, chtěla jsem to původně pojmenovat jen "Život", ale když já si vzpomněla na tohle :3 Doufám, že se nenajde nikdo, kdo to jako děcko neviděl!

šalalala

Čím dál častěji přemýšlím o svém životě. Zrovna teď ve mně myšlenky doslova výří (dokonce tak, že už ani nezvládám pravopis, no ne?)


Jednou se vám stane něco úžasného (uvidíte milovanou osobu, dostanete dobrou známku, jste svědkem toho, jak na ulici někdo spadne...) a celý váš svět přímo září. Je jedno, že prší. Protože záříte! Usmíváte se a všichni se diví, proč (lol, takový den jsem zažila minulý rok asi jen jeden -_-). Jindy (práce vám padá na hlavu, rozkmotříte se s kamarádem, jste to vy, kdo spadl na ulici...) máte pocity, kdy se vám chce jen brečet a nikdy už nepřestat. Je to jako... houpačka. Jj, houpačková nálada. Tak to nazývám.

Pokud zůstáváte déle v tom prvním stavu, ničemu tím neškodíte. Max tak žijete v iluzi, ale to taky není špatné, i když... záleží na typu a tématu iluze, no. Horší už je to když žijete v tom druhém. Smutek, deprese, úzkosti, sebepoškozování... třeba pokusy o sebevraždu. Touha vážně to udělat. A pak ty neustálé otázky - proč nejsem šťastná? Proč všichni jsou, jen já ne?! Proč mi nikdo nepomůže? Proč je můj život tak na nic? - a zoufalé vztahování rukou po každém stéblu, jež by vás mohlo zachránit. pomoci vám ke štěstí. Chcete štěstí tak zoufale, že klamete sami sebe, slepě se honíte za takzvaným štěstím, nevšímaje si, že vám jaksi úplně uniká to hlavní. Cituji Koua Tanaku z Ao Haru Ride: "Ztratil jsem z dohledu všechno, kromě svého cíle." A to vás přivede ke zhoubě. Zapomenete žít a jste navždy ztraceni. Uvězněni - a jediné vysvobození je smrt.


Hnát se za štěstím je možné, ale jen když víte, co to štěstí pro vás je. A teď to budou samá klišé... Není to vila s BMW před vraty, není to váš partner, nejsou to prachy. Ale není to ani zdravá rodina, dobrá kariéra, ideální vztah. Je spousta věcí, o kterých se domníváme, že je ke štěstí potřebujeme - a nedává to smysl. Ty věci přijdou až po tom štěstí. A štěstí... to je jediné. Vděk za život, takový, jaký je.

A ŽIVOT, to je neolajkovaný status. Odmítnuté pozvání. Ortéza na koleni. Hudba. Počítání vteřin. Úsměv. Vzpomínka. Život je všechno a nic. Život je deštivý den. Život je nepodařený rande. Život je oplakaný Valentýn. Život je slza na tváři. Krev na zápěstí. Zmizelé piáno a bydlení v cizím pokoji. Život je ztracená vlajka, je to bezmoc, je to ztráta za ztrátou. Šikana. Sebepoznávání. Budování svého charakteru a zároveň utíkání před paní, která se vám snaží udělat přednášku o osobnostním rozvoji. Život je tortilla letící přes jídelnu, vyhazov z práce, zlomyslný úšklebek. Život, to je vstávání a usínání. Den za dnem, stereotyp. Je to apokalypsa. Je to smršť, je to JÍZDA. Je to záchvat vzteku, přemáhání slz, bolest v koleni pravém, mravenčení v koleni levém. Život jsou neuspořádané myšlenky, jídlo, které dojídáte za děcka, život je stan. Život je jídlo z mekáče, lístek na koncert, kam nechete jít. Život je něco, co bez váhání vsadíte. All in. Život je písnička z Titanicu, u který vždycky brečím. Život jsou zakryté oči, nesmyslný dětský rýmovačky, co se vryjou do paměti. Život je krabice od kapesníků. Život je západ slunce na místě, které milujete, je to strom, pod který si vždycky sednete rádi. Pomalovaný obličej, který ráno spatříte v zrcadle, nekonečná touha někoho rozesmát. Táborák. Život jsou přátelé, s kterými utratíte dvacku za čokoládu. Život jsou neustálé vyhazovy - z práce, z nejrůznějších míst... Život je tropení paseky, tvoření chaosu. Těsné uniknutí smrti. Je to nádherná písnička - ne, TISÍC nádherných písní. Život, to jsou pokousaná zápěstí, pláč při pohledu na nějakou fotku. Spořič s fotkami z tábora. Kamarádka, která s vámi mluví, když není nikdo jiný. Ten kdo vás strčí do friendzone. Špatné rozhodnutí v první třídě. ŽIVOT, to je ostavec plný keců, jimž porozumí jen někteří (a to ještě ne všemu). Je to dvoudenní škola v přírodě. Je to zklamání ze ztráty, je to bolest a slzy a smích a řev a prosby a odpouštění a držení za ruce a nadávky a objetí a 135 dnů a záměna polysyndetonu s asyndetonem...

A teď mi řekněte - je tohle ŽIVOT i pro vás? Nn. Ale každý má svůj odstavec. Plný věcí, které jsou pro něj životem. Špatných i dobrých. Jediné, co vy musíte, je, se do šech těchhle věcí zamilovat. Všechny si je rozmazlovat - nebo je alespoň přijmout.

Já mám teď asi všechno, k tomu aby můj život měl tu podobu štěstí. Jen jedna věc mi chybí. Budu z toho zhroucená a budu pro to svůj život nenávidět? Ne, budu bujovat. Bojovat, bojovat, BOJOVAT až do tý doby, dokud se nezlomím a potom se budu snažit zapomenout nebo zabít. Takovej je život. A nebo... najdu další věci, který jsem už vzdala. A budu za ně dál bojovat. Protože já se s kill stealem nesmířím! To já bojuju tuhle bitvu a MNĚ se za to budou počítat killy!

Nikdy bych neměnila, kdo jsem.

(jop, vím, že to není citace toho songu :D)
 

Taková menší výročí (13022017 a 14022017)

Noo... Původně jsem hned nic nechtěla psát, přeci jen sem nejsem zvyklá psát tak často. No ale tak to poruším no :D Chtěla jsem jít sice snídat... Tak nic no :D

Dnes jsou to dva měsíce, co jsem si založila účet na League of Legends a začala tu hru hrát! Najs. Za tu dobu jsem si oblíbila šest postav, jednu (ano, pouze jednu xD) jsem vytáhla na odznáček (pff lvl 4), v PvP jsem si vyzkoušela celkem 15 postav a hodně jsem to za některý noobila :D Dostala jsem se do levelu 13 a jsem ve třech klubech, které hodlám nějak obměnit, protože chci aktivní kluby a lidi, s kterými budu moct hrát. Dosáhla jsem zatím jen doublekillu ale věřte nebo ne, mohla jsem si dát kvadru (mám i svědka). Kdyby nebylo Teema popřípadě Akali :D Dokázala jsem někdy dokonce i ani jednou za zápas neumřít a přitom mít dostatek killů. Takže thank u for feeding me a doufám, že za měsíc už budu tak 18.


A nyní k té druhé, hlavní části.

... že se vracím k psaní

Jojo, hrozně mi chybělo psaní úvah. Takže zakládám rubriku na úvahy. No a od "Nebudu sem psát nic osobního" ustupuji k "Nebudu sem psát nic, co by mi mohlo ublížit". Fakt bych to chtěla splnit, znovu už to tu mazat nechci...

Nevím jak dlouho trvá návrat na blog. Na tenhle blog jsem se vrátila... hehe, v září. Cítím, že ten návrat ještě není dokončen. Sice tu pořád měním vzhled a tak, chodím si sem každý den aktualizovat staty z lolka... Nojo no. Snažím se sem psát, ale už to nedělám tak často. Bojím se, že se úplně nevrátím nikdy. Našla jsem si různé jiné koníčky (kecy, jenom jsem začala hrát loko) a vypisuju se do deníku, nebo se vyzpovídám prostě lidem. Mám spoustu virtuálních identit na jedné IP, takže sem už tolik nezavítám.

Tohle ale není loučení :D Ne, v žádném případě!

Během té pauzy jsem ale zjistila něco, co mi vytvořilo takový blok. Nikoho neobviňuji :D Jen si říkám, že jste mě mohli nechat žít v iluzi dál xD

Zkrátka. Zrušila jsem si blog g-h-b.blog.cz v. 01. Po 867 dnech byl najednou pryč (18. 07. 2016). Rána. Pocit zbytečnosti a zároveň neúplnosti. Chuť zničit všechny a všechno. Chladná rukojeť nože v mé dlani, chladná čepel nože v něčích zádech... ok. Já vím, nechala jsem se unést. Chtěla jsem zvýšit dramatičnost... Ve skutečnosti jsem se jen vybrečela a ještě ten den jsem dokázala nahlas vyslovit pravdivou větu: "Mně je ten blog úplně u prdele." Ano byl. I pokud pomineme to, že jsem tam měla bordel, staré nehezké články, staré nehezké komentáře... Bylo mi to jedno. Svět se z toho nezhroutí. Přece xD

No když jsem neměla tenhle blog, psala jsem dočasně na jiný - již neexistující - blog. Ještě první den jsem měla u prvního článku čtyři komentáře, což pro mě bylo nevídané. A po čase - trvalo to až do teď - jsem si začala něco uvědomovat. Vedla jsem spoustu blogů v domnění, že nikoho nezajímají a nebo v domnění, že jsou dobré a populární. Jediný důvod, proč mi kdy kdo komentoval články, bylo, že jsem já komentovala ty jejich. Nebo, že čekali, že to udělám.

Tahání návštěvnosti - o nic jiného tu nejde. Všichni vám vše chválí, nikdo vám neřekne svůj názor a očekává od vás stejné laskavosti. Nenávidím teď něco, za co jsem dřív byla ráda. Tu iluzi, že se nškomu mé člányk líbí. Už v iluzích žít nechci.

Adorace komentářů pod našimi podřadnými články o DIY návodech, recenzemi na líčidla a fotografiemi zamrzlého plotu (a podobných chujovin) nás dovedla k falešnému chování - kterým se vyznačují především lidé, před nimiž se na blog.cz většina blogerů utíkala schovat. A místo bezpečného úkrytu před nimi jsme vytvořili jejich doupě.


Proto pod články nemám komentáře - a možná proto i méně píšu - byla to sice motivace, dostávat zpětnou vazbu, ale falešná. Radši žádné komentáře než "Naprosto s Tebou souhlasím :)"
 


Počátek cesty

Hey, na rovínu řžíkám, dže (proč to dělám... proč.) mezitím, co jsem hledala obrázek do článku, zapomněla jsem, o čem jsem chtěla psát, tak na to kašlu a píšu o něčem jiným, ju?

Měli jste někdy pocit, že se všechno ve vašem životě hroutí? Že už nic nemá smysl? Chtěli jste už prostě vypnout nebo rovnou se vším skoncovat? Prožíváte toto právě teď? Ano, ano... Odpovídám ano. Ale řeknu si:


(Ano, obrázek s vodoznakem. Ano, z google obrázků.)

a jdu dál. Don't worry, be happy. Udělejte to prosím taky tak a nesdílejte svoje fotky s depresivními citáty, nebo jo - tohle ještě můžete, taky to dělám, takže je to omluvitelné (:D), ale ku*va fotky pořezaných předloktí (či stehen, břicha, spánků, nevím kde ještě) si strčte někam. Řezání (depresivní, nemluvím o BDSM, hemofylii aj.) je soukromá věc. Chlubíte se s tím rodičům? Ne? Tak proč to dáváte na net?

Nevím proč, ale teď už to bude zase pozitivně naladěný článek :D Ale jsem za to ráda :)

Jedna nejmenovaná blogerka mě velice štve. Brala jsem ji jako idol, někoho, ke komu jsem vzhlížela, ale ona vydržela blogovat vždy nanejvýš dva měsíce a pak zmizela na jiný blog, no nakonec zmizela úplně. Byla to taková úžasná optimistická bytost. Hrozně mě inspirovala. Ale jak říkám, slehla se po ní zem, no.

Teď jsem si dělala pořádek v záložkách (omg, ztratila jsem pojem o čase, je 22:25 -_- spánkový režim zase nebude dodržen) a narazila jsem na její "nejčerstvější" blog. Četla jsem její články a cosi mě docela dost udivilo. Necítila jsem to, co jsem vždy při čtení jejích článků cítila. Tu úžasnou osobu. Ten můj vzor. Předtím jsem chtěla být jako ta osoba, ale teď jsem ji nemohla ani najít.

Ale text se nezměnil, blog byl již nějakou dobu netknutý. Vím, co se změnilo - já. Nejdřív mi to nedošlo, ale odpověď jsem měla přímo před nosem - ještě dřív, než byla položena otázka.

Ještě před rokem by to tak nebylo. Mé komentáře u jejích nejnovějších článků sice nejsou ani půl roku staré, ale jejich nadšení omlouvá to, že byly napsány dne 15. 10. 2016, což byl den, kdy ze mě přímo vyzařoval optimismus. Ale zpět k té odpovědi, která mi celou dobu ležela u nohou. Vědomě jsem se začala měnit v létě 2016. Poslouchala jsem různé typy hudby a najednou jsem začala cítit, že bych neměla odsuzovat žádný žánr hudby - alespoň dokud ho fakt dobře nepoznám. Tím to začalo, a pak už jen skvěle pokračovalo. Vyvíjela a vyvíjím si schopnost téměř stoprocentní tolerance (téměř. Protože tolerovat vraha bych asi neměla. Homosexuála nebo křesťana ale ano.) a to není konec.

Pomáhala mi k tomu pak i nová škola. Díky tomu, že jsem získala větší samostatnost, jsem se hodně naučila. Začala jsem si dělat více svoje názory - a snažím se je méně pouze přejímat, i když se tomu samozřejmě z logického hlediska ani nebráním. A neříkám, že teď jsem už změněná a dokonalá osoba. To fakt ne :D Ještě mě čeká tolik věcí - navyknout si na pár nových režimů (ano, včetně spánkového -_-), odnaučit se prokrastinaci, víc odbourávat netoleranci, ještě víc podpořit pravdomluvnost, odstranit pomlouvání, být optimističtější. Chci se naučit říkat ne, protože by se mi to někdy nemuselo vyplatit, to moje věčný plachý souhlasení se vším. Chci si zakládat na nějaké té cti, být cosi jako dobrý člověk. To si ale nepředstavujte nějakého ideálního hrdinu, dopředu říkám, že lidem, které nemám ráda, udělám sviňárnu bez mrknutí oka. Chci plnit cíle, které si sama zadám.

A jak jsem na začátku říkala, změnila jsem se. Nejsem ani v polovině cesty, ale cítím se dobře. S tou tolerancí mi to jde absolutně skvěle - i když by to mohlo být lepší - a budu na sobě pořád pracovat. Pomalu ale jistě. Jsem teď na počátku. A důvod, proč necítím při čtení nejmenované blogerky ten příval pozitivní energie a vidím jen prázdné řeči (i když od hodného a dobře smýšlejícího člověka), je, že už není mým vzorem. Protože jsem se tím vzorem stala. A ne, neznamená to, že jsem se stala jejím duplikátem, nejsem ani vegan. Ale stávám se něčím, čím jsem vždy chtěla být. A něčím jsem se už i stala - člověkem, který něco mění.

Muhaha, jen počátek cesty.

Subkultury #1 - Emo [27012017]

Dnes je 27. 01. 2017. Víte, co je na tomto dni tak zajímavého? Datum 27. 01. 2017 se totiž skládá ze dvou 2, ze dvou 0, ze dvou 1 a ze dvou 7. A proto nastal čas, napsat nějaký pořádný článek. Například o subkulturách - proč ne? Jdeme na to.

. . .

Na počátek malé varování: Spousta textů není moje, nebojte, dole jsou všechny zdroje... Obrázky to samé.
Jo a ještě jedno: Nejsem expert, v tomhle článku vás lehce obeznámím s emo kulturou, ale jen povrchně, jelikož jsem se do ní nechtěla přímo zařadit. Ono to ani nešlo. Bude tu spousta mých názorů a možná nebudete souhlasit. KDybych tu plácla nějakou vyloženou blbost - opravte mě.

Výsledek obrázku pro emo spongebob
[1]

A ještě napočátek - k subkulturám samotným. Hezky od začátku.

Sub - kultura. Co je kultura všichni víme, předpona sub znamená pod. Pamatujte si to prosím.
Spousta lidí považuje subkultury za... něco jako: "No jo, on si prostě chtěl připadat výjimečnej... tak začal bejt nějakej gothic/whatever!" Nejdřív mi řekněte - a vy si nechcete připadat výjimeční? chcete se cítit jako nikdo? Ovce ze stáda... Nikdo nechce být stejný jako ostatní (dobře, možná se najde pár jedinců, kterým už jejich originalita a neotřelost leze krkem xD). A teď ta "touha" být výjimečný - s tím jděte někam. Napadne vás taky třeba to, že to ty lidi zajímá? Že se jim to líbí? Atd. Takže zatímco jsou tu tací, kteří subkulturami opovrhují se slovy "jsem jen sám sebou", já subkultury obdivuji.

Chtěla bych podotknout, že kulturu, v jaké vyrůstáme si vybrat nemůžeme. Já bych taky nechtěla vyrůstat někde, kde většina umění vychází z křesťanství. Ale svou subkulturu, tu si vybrat můžeme - a narovinu říkám, že když ji přijmete, můžete být stále sami sebou.

Člověk může být sakra super emo, boží styl oblékání, boží hudební vkus, ale pokud nebude tolerantní vůči ne až tak zažraným emařům (platí pro všechny subkultury) či vůči jiným subkulturám, je to pro mě debil (z tohoto důvodu se většinou nebavím s lidmi, co sledují anime xD btw. jsem jeden z nich). A zároveň se nesmíte do ničeho nutit VY. Nemusíte se chovat, vypadat a oblékat jako oni, pokud se vám to nelíbí. Spousta subkultur je hodně o hudbě, a vy nepotřebujete mít mikinu s kapucí, abyste si mohly poslechnout dobrej song.

Berte to vážně jako kulturu - ne jako způsob, jak na sebe upozornit.

. . .

Tak a úvod je za námi xD ještě na "začátek" bych se chtěla zmínit, že dost z "typických znaků" emařů jsem dělala tak nějak dříve, než jsem o nich četla. Btw. v některých článcích lze jen těžko poznat, jestli jde o nadsázku nebo ne xD Pojďme na to...

EMO - předsudky

  • řežou se
  • jsou stále v depresi a pořád brečí
To jsou alespoň ty dva, se kterými jsem se nejčastěji setkala. Tak hele, nevím, kdo vám to nakukal, ale pusťte to z hlavy! :D O čem je emo? Jako spousta subkultur primárně o muzice. Ty lidi spojuje stejný hudební vkus. A pokud vámi některý z nich bude pohrdat, protože nemáte vlasy do půl obličeje, piercingy a černý hadry - je to debil.

- - -

Takže první důležitá informace - nejsou pravidla. Pravidla jak žít, co přesně poslouchat, co jíst, jak se chovat, oblékat, mluvit, NE. A platí to i pro jiné subkultury (tuším, že decora zrovna není ten případ :D alespoň co se oblečení týče). Žijte, jak vy chcete - v tomhle jste svobodní. Ale pořád je tu ta hudba. Hudba spojuje. K hudbě tedy.

Hudba


Pojednání o žánrech mám částečně z Wikipedie, částečně z hlavy. Já vím, že Wikipedie není zrovna důvěryhodná, ale myslím si, že toto základní členění by tam špatně být nemuselo.

Nadřazený žánr emo hudby je rock. Miluju rock, už proto, že zahrnuje spoustu podžánrů. Libových pdožánrů. E. g. emo. Původ má tenhle žánr tedy v rocku (např. v indie rocku → indie emo) a pak i v punku (to je ostatně poznat také na prvcích jejich módy). To je ale žánr, pod který spadá podžánrů víc - emo pop, indie, emocore, screamo (e. g.). Btw. screaming bych vůbec neodsuzovala, ten řev má něco do sebe. Btw. to členění neberte úplně vážně, je to stejně defakto k ničemu, vědět, co spadá pod co. Důležité je si udělat o každém žánru nějaký obrázek, vědět, jaké jsou jeho znaky, co to je. Tamto ať vám vysvětlí hudební teoretik.

Interpreti. Ano, hned na začátek vám dám svoji srdcovku, My Chemical Romance. Gerard Way. OMG. Škoda, že už nehrají. Poslechněte si víc písniček, ale tohle je fakt pecka (ne ta největší ;D).


Další můžu doporučit třeba Silverstein. Další kapela, kterou poslouchám. A taky boží.


Pokud chcete další kapely, proklikejte odkazy na konci článku. Z doslechu znám ještě Rites of Spring (emocore) nebo třeba Jawbreaker.

Styl

Samozřejmě se každý může oblékat jak chce, ale zkrátka je nějaké to typické oblečení, účesy a tak. Takové ale ty nejtypičtější věci, které na emo kids uvidíte jsou tmavé barvy, piercingy, kostky/proužky, mikiny s kapucí. A ten typický účes, který můžete vidět na ilustračním obrázku níže. Řekněme, že tohle nejsou ty mnou tak často opěvované dlouhé vlasy, co se mi na klucích tak líbí xD Ne, fakt ne.
Výsledek obrázku pro emo drawing
[2]

Ostatní

Spousta subkultur je o toleranci. Jen se tam pak nacpou netolerantní paka, protože chtějí být zajímavá a udělají z té subkultury úplně něco jiného. Jak se o emo subkultuře píše na emo.acweb.cz, "chce ovlivnit společnost, aby se chovala etičtěji a hummáněji - hlavně potom vůči zvířatům a přírodě jako takové. Proto se zajímá o politiku, ekologii a morální zásady. A i proto je zde snaha stát se sXe". Tomuhle říkám krása. o sXe zas jindy jo.

Shrnutí

  • Emo je hlavně o hudbě
  • Než tu hudbu zavrhnete, poslechněte si ji
  • Neodsuzujte lidi podle vzhledu, emaři nemusí jako emo vypadat, naopak jsou tu pak pozéři, kteří si sice myslí, že jsou děsně emo, ale co o tom ví, že :D
  • Buďte tolerantní

. . .

Do zdrojů vám dám odkazy na články, které jsem parafrázovala či citovala, nebo jen četla, ale informace z nich nepoužila, doufám, že vám článek pomohl odstranit předsudky vůči emo, pokud jsem napsala nějakou vyloženou blbost, písněte do komentáře. A jakoukoliv zpětnou vazbu velice ocením :) Kdo to přečetl, je machr xD

A ještě na závěr - proboha, neřeště blbosti, jestli tamten nosí tohle, poslouchá tamhleto. Buďte k sobě sakra tolerantní. Všem bude líp.

Zdroje:
(↓↓↓odstrašující příklad článku o emo, hlavně sekce "emo postoje"↓↓↓)
(↓↓↓něco pro pobavení :D↓↓↓)
. . .

poem nopoem idk #1

Protože jsem nezaložila a nebudu zakládat rubriku na básně. Básničky jsou super, fakt že jo. Ani nevím, jak mě tohle napadlo, ale tady je to.

V srdci mráz


Prosily mě,
"Jen se nepřestávej ptát,"
ničily mě slovy 'smrt' a 'rád'.
Ohni blíž než srdci kamarád,
prosil mě též.

A vracejí se.
Duši srdce blíže nežli meči,
když potápí se, trochu se mi příčí,
že nezemřel, dál v mé hlavě křičí.
A pláče.

Hloupý jsou...
I dnes se vrátily, navzdory nevoli,
pro ně a jejich destrukci udělám cokoliv.
Diversí, ony si k vítězství pomohly...
Dostaly mě.

Mám dost.

Hloupý je,
pro mě je hloupý každičký z vás.
Z vašich činů teď v srdci mám mráz.
Nemusel skákat, vždy, když uviděl sráz.
Ale hloupý je.

"Prosím Tě.
Víš, že děj příběhů je dávno předurčen jménem.
Jako ty, prachobyčejnost, nomen omen,
výjimečný jménem se stal patronem."
Je to tak.

Nevrátí se.
Ač jsem si každý den říkala 'snad'.
Po lásce, touze zbyl jenom hlad.
Chtěla jsem slepě, chtíč je kamarád.
Musím se smát.

Vždyť je to vtipný.

Výjimečná prachobyčejnost.

TOP 5 písniček za poslední dobu #1

10. ledna 2017 v 22:32 | Tucka |  Hudba | Lepší prostředek k vyjadřování citů
Hodně jsem blog zanedbávala, ale to již nebude :) Taky si nehodlám čekat na komentáře ani nic takového (jako dříve). Ano, než, jsem se sem vrátila, psala jsem jinde. Sice je to vzdálená minulost (xD), ale naučilo mě to psát jen pro radost. A číst jen pro radost - ne z povinnosti. To je pěkná pruda.

A první článek o hudbě :3 Na minulé verzi blogu jsem měla jeden hodně starý článek o hudbě, kterou poslouchám - jen jeden - a tuším, že tam byli Mydy Rabycad, Xindl X, Kraštof... njn. Vkus se mi změnil, tito interpreti se posunuli v seznamu oblíbenosti trošku níže, ale o tom tenhle článek není.

Následuje TOP (miluju slovo top :3) 5 písniček, s kterými jsem se nedávno seznámila a úplně je žeru:)

Znáte Wrecking ball, Miley Cyrus? Jo, určitě jo. Moc pěkná písnička, dle mého, a to nemám Miley ráda :D Představunju vám ale Irinu Vasilenko, která nazpívala tenhle cover na Wrecking ball - ale přeložila písničku do ruštiny. Boží zážitek, tenhle song. Nojo, rusky umí zpívat. Kdo zná t.a.tu., ví.T.

Tuhle písničku jsem sice znala již dříve, teď jsem ji ale nedávno slyšela v rádiu a našla si ji - miluju ji, totálně. S touhle já budu ve všech depkách.

Linkin Park je moje láska. A tahle písnička se mi teď od nich líbí snad nejvíc, a tom jsem ji slyšela relativně nedávno.

Ouuu, taková pecka. Přeju vám, přelžit si text!

Loser like me. Je to z Glee btw., ale nemám ráda většinu těch herců, tak jsem dala video, které někdo vytvořil, tuším, jako školní projekt. Já ale nejradši poslouchám nightcore verzi, takže u té normální chcípám nudou :D ale videjko je pěkné.

To je všechno, ale články o hudbě tím zdaleka nekončí, muhaha :D
Čůs

Kterak chudák k bohatství přišel

Znáte ten pocit, když najdete peníze? K nezaplacení.
Nechápu, jak někdo může říct, že štěstí si za peníze nekoupíte.
Já si za ně zaplatila tábor. A dneska jsme si za prachy koupili čokoládu. Ta chvíle, kdy jsme ji na zastávce jedli, byla... k nezaplacení.

- - -

Tenhle článek chci mít hodně na očích, proto si ho dám nahoru do volitelnÝho boxu.
A na očích jej chci mít kvůli Knižní výzvě a předsevzetím, které jsem si rozhodla zadat i přesto, že je považuju za blbost xD Ale jsou to hlavně předsevzetí do her, takže co.

  • Být v LoLku 30 lvl (až toho dosáhnu, koupím si tričkou s Leauge of Legends potiskem xD)
  • Modrý odznak na Ashe :3 (až toho dosáhnu, bouchnu šáňo xD ne, kecám, ale zapiju to. Na šampaňský jsem chudá)
  • Dohrát Shadow Tactics: Blades of the Shogun
  • Zahrát si (znovu) Age of mythology
  • Mít v Drakensang postavu lvl 30
  • ... možná přidám, vím, že jsem na něco zapomněla :D

- - -

A teď ta knižní výzva, zapojit se můžete u Ells :)
Zvolila jsem si nízký počet knih, abych to stíhala (se školou a hraním toho mám teď moc xD)


#zde bude seznam

  1. Vražedná Léčba (J. Dashner)
  2. Marťanská kronika (R. Bradbury)
  3. Rodrick je king (J. Kinney)
  4. Muž jménem Ove (F. Backman)

- - -

Stále optimistická :) a doufám, že mi to vydrží co nejdýl, však mám teď dost věcí, které mi k tomu dopomáhají - třeba kuželíky :)

Vaše Tucka, čůs.

Sčítání článků III. 🌵

Leden - data chybí
Únor - data chybí
Březen - data chybí
Duben - data chybí
Květen - data chybí
Červen - data chybí
Červenec - data chybí
Srpen - nepřítomnost
Září - 1
Říjen - 3
Listopad - 2
Prosinec - 1

Celkem - 7

Nemůžu porovnat s minulým rokem :D Nemám již data. Ale už to, že je to třetí sčítání mě hřeje u srdce, i když blog byl smazán a založen znovu, jsem za něj ráda a... Jo, dalo by se říct, že to, že se to stalo, mi HODNĚ dalo. Ano, jsem za to ráda :)

Buďte rádi za všechno, co se stalo. Mělo to nějaký význam.
Buďte optimističtí.
Je to fakt super.
Ale k tomu potřebujete...
... naučit se zapomínat... a odpouštět.
Mimochodem taky sobě :)

Přála bych si, aby byli všeichni šťastní xD Jo.

... že nám končí 16

31. prosince 2016 v 19:51 | Tucka |  Na vědomost se dává... | Informačky o tom jak žiju
Končí nám šestnáctka, bude rok 2017 a já bych chtěla tak nějak popsat, co se tento rok stalo : ) Snažila jsem se omezit věci ze života, ale přeci jen sem některé dám, takové, které mi nijak neublíží xD

#písnička #neasi #a_zase_tahle #když_já_ji_miluju

Viděla jsem tyto úžasné filmy


Doufám, že jsem to označila s odkazy správně :D
#legenda
💧 - u toho jsem brečela
❤️ - totální srdcovka
😀 - k zasmání

posterposterposterposterposter


Viděla jsem tato úžasná anime


Zde bych ráda podotkla, že anime až tak dlouho nesleduji - přesto ho úplně miluji :3 Ao Haru Ride a Shigatsu wa Kimi no Uso jsou mé srdcovky a minimálně na Ao Haru Ride se teď musím podívat znova :) Je to takové mé anime na smutno-zamilované okamžiky :D I když bych asi potřebovala spíš anime pro chvíle, kdy máte pocit, že jste všechno podělali a že trpíte jen kvůli své debilitě a věcem, co jste se neodhodlali udělat :D :D :D Sakra už s těmi pocity.
Btw. Chihayafuru je fakt úžasné anime - po dlouhé době (pár měsíců, od Ao Haru Ride) mě něco tak fascinovalo.


Začala jsem poslouchat tyhle úžasné kapely

♥ MY CHEMICAL ROMANCE
úžasní... ani nwm, co k nim říct. Láska na první poslech.
♥ OWL CITY
... nevím, jak jestli se to dá vyloženě nazvat kapelou :D ale co :D
♥ IMAGINE DRAGONS
... s\mozřejmě jsem je znala už dřív. Ale aktivně poslouchat jsem je začala až tento rok. A nemohla bych bez nich být. Demons, ta písnička mi připomíná tábor...
♥ LINKIN PARK
... to samé jako Imagine Dragons, znala jsem je, ale k chuti mi přišli až teď :)
♥ SILVERSTEIN
... nevím co říct, jsou zlatí :)


Staly se mi tyto úžasné věci

• Začala jsem chodit na střední školu (nenapíšu kam, kdo mě zná ví XD)
• Přestala jsem chodit na základku (a jsem za to mnohem radši než za to první)
• Jela jsem na tábor po deváté třídě (měla jsem to jako jeden bod v seznamu přání na minulém blogu, který byl ironií osudu právě na tomto táboře smazán.)

Potkala jsem tyto úžasné osoby

To byste chtěli vědět co? :D Řekla bych, že kdo mě zná, ví :) Ale abych k tomu alespoň něco napsala, poznala jsem dva úžasné nové lidičky na táboře (+29 nových lidí v mé nové škole, ale jak je to důležité v porovnání s táborem? Jsem fakt děsná, co xD).
A též jsem poznala jednu osobu, která mi život dost komplikuje, i když si ho spíš svojí debilitou komplikuji sama, ale radši nebudu zmiňovat jestli je z tábora, školy... ani nic podobného :)

Články na titulní stránce

26. listopadu 2016 v 23:02 | Tucka |  O "g-h-b.blog.cz - v.01" | Zasraná minulost
V názvu rubriky mám napsáno "zasraná minulost", ale i tak se mi po některých věcech z ní stýská :3 Nicméně stále je to JEN minulost. Rozhodla jsem se sem něco zase napsat, protože potřebuju trénovat psaní všemi deseti (ani si neumíte představit, jak dlouho mi trvalo napsat tuhle větu :D). Přidávám skvělou písničku se sestřihem scén ze skvělého hororu Orphan.


Kecy 2.

11. listopadu 2016 v 9:11 | Switch |  Ostatní | Skládka článků, které se jinam nenacpaly
No, už jsem sem dlouho nic nenapsala a to je chybá. Ale znáte to, škola. Jsem teď na gymplu. Známky si zatím zachovávám stejné - jedničky a (momentálně) tři dvojky. Docela mě láká představa mít takovéto vysvědčení, a na konci roku či v pololetí si dát nohy na stůl, ruce za hlavu a se samolibým úsměvem rok ukončit slovy Gg, ízy.


Chtěla bych vám oznámit, že se blížíme k hranici 4000 (v návštěvnosti) a zároveň i poděkovat, je to úžasný číslo :D Bože :D Co to zas melu :D Takovej kýč :D

Štve mě, že nemám dost času - na nic. Nestíhám úkoly (máme zadanou ročníkovou práci, dopis literární postavě a nějakou interpretaci [a to bylo jen z češtiny]), natožpak abych měla čas na své koníčky. Skoro se nedostanu na pc, abych si něco pořádně zapařila. A to mě čeká [od začátku kvůli aktualizaci windows] čerstvě nainstalovaný F.E.A.R. :/
Pak mám samozřejmě tu svoji digikresbu... nemám na to moc času. Takže tam ani není vidět pokrok, ale ukážu vám své výtvory.

Ten pocit, když vám vybouchne mozek a znovu se složí vzůru nohama

Nepíšu sem nijak extrémně moooc, ale stejně je to víc než jsem čekala :D
A i přesto, že jsem se rozhodla sem nepsat moc pocitové věci - zase si vyleju city :)

#trochumimo
Je to šílené! Všechno je šílené! Mám pocit, že je celý můj život šílený!!! #trochumagor,promiňte
Chtěla bych začít tančit. Taneční mě nebaví, ale to je beztak kvůli lidem, takže bych někdy v budoucnu chtěla tancovat společenské tance jako koníček xD OMG jebe mi?

boží :3

Kam dál